analýza

Německo-francouzský nesoulad brzdí debatu o evropské integraci

Adam Černý
Praha, 5. 2. 2002
Rituál setkání německých a francouzských politiků je starého data. Bilance minulých měsíců ale budí dojem, že čím jsou četnější, tím menší je naděje, že přinesou konkrétní výsledky. Proto se od včerejší neformální večeře v Berlíně očekávala spíše sumarizace problémů než jejich řešení.
Před rokem se německý kancléř Schröder a francouzské prezidentsko-premiérské duo Chirac-Jospin při setkání v alsaském Blaesheimu dohodli, že dvoustranné schůzky se budou konat pětkrát ročně, tedy s výjimkou prázdnin každé dva měsíce.
Od intenzívnějších kontaktů předáci obou zemí očekávali znovuoživení vzájemné spolupráce. Ta byla v minulých desetiletích základem a motorem evropské integrace, ale v posledních letech bylo zřejmé, že zájmy Berlína a Paříže se už vzájemně nedoplňují.
Váha Německa v Evropské unii po jeho znovusjednocení citelně vzrostla, často na úkor Francie. Neshoda byla nejvíce patrná předloni na vrcholné schůzce EU v Nice, která měla stanovit pravidla pro fungování unie rozšířené o desítku nových členů ze střední a východní Evropy. Způsob, jak si Chirac, Jospin a Schröder v Nice počínali, charakterizovala rozhlasová stanice RFI jako demolici francouzsko-německého páru již tak poškozeného nedostatkem evropského přesvědčení čelných představitelů na obou stranách. Loňský nápad z Blaesheimu měl pomoci slepit rozbité střepy.
Inventura postojů ke konkrétním tématům ukazuje, že obnovení shody mezi Berlínem a Paříží nebude snadné, především při diskusi o aktuálních evropských tématech. Od chvíle, kdy německý ministr Joschka Fischer přednesl svůj programový projev na Humboldtově univerzitě, je zřejmé, že Berlín by unii viděl nejraději jako skutečnou federaci se silným parlamentem. Proti tomu Paříž hájící suverenitu států staví koncept "federace národních států". Na konventu členů a kandidátů EU, který začíná tento měsíc a má diskutovat o budoucím uspořádání unie, najde Francie a Německo stěží společnou řeč.
Země, které se chystají vstoupit do EU, již pocítily důsledek rozdílných zájmů Berlína a Paříže ve vysoce citlivé otázce dotací pro nové členy. Německo, které nejvíce dává do společné pokladny, nechce svůj příspěvek dále zvyšovat a Francie nehodlá poškodit své rolníky, kteří čerpají největší díl ze zemědělských fondů. Desítce nováčků proto byla nabídnuta nižší úroveň agrárních dotací než nynějším členům.